js (nprofile…cc9n) , ano. Děkuju. Já (snad!) chápu problém. A první (a ne tak triviální, jak vypadá) odpověď: "Nevím."
Trochu podrobněji obecně: Nevědět je dobré, správné a krásné. Je to super východiště k něčemu novém, lepšímu, správnějšímu a krásnějšímu. Když už vím, je to podezřelé. Je výtečné, ve společnosti (pro nás: v Unii), v konverzaci (zde Ty <---> já), v duši, umět nevědět, umět nevědění ustát a nespěchat do vědění.
Trochu podrobněji konkrétně: Tápu. Intuituji. Já bych spíš "nepřátelské mocnosti" neomezoval. Mám pocit, že když to udělám, už jsem prohrál boj o "unijní způsob života" a přiznal: "Jsme jako oni." Ale, zároveň se zkouším otevřít možnostem "pozitivního působení" veřejné moci. Ošklivá slova, ale zkouším: ideologie, propaganda. A spíš, než že bych to svěřoval komisaři Göbelsovi, bych pěstoval pluralitu nezávislých institucí. A klidně je podporoval z veřejných zdrojů. Jsou to takové věci jako: veřejno-právní média, občanská výchova, společné školství, občanská společnost, právní stát... A klidně bych do toho pral veřejné prostředky... Někde mi brnklo, že Finsko je v tomhle dobrý příklad... Jako základní považuju vzdát si iluze, která je podporováná nějakou nahodilou historickou zkušeností, že ono se to jaksi samo zařídí... Neviditelná ruka informačního trhu... A tak podobně...